Cesta na Lunu - Stříbrná

20. 12. 2008 13:00:00
Malá místnůstka o rozměrech dvanáct metrů čtverečných stačila spisovateli pro život. Jedno okno, které nyní mohlo sloužit jako zrcadlo, sem ve dne pouštělo poskrovnu světlo, jakoby mělo strach, aby majitel tohoto pokoje neviděl příliš ze světa, ve kterém musel přebývat.

Malá postel, skříň, police s knihami pokrytými prachem a pracovní stůl s židlí bylo vše, co pokojík nabízel k vidění. Nyní, když byl pozdní večer, osvětlovalo pokoj zlaté světlo, které mu dodávalo dojmu tepla. Zdrojem světla byla bílá mohutná svíce, která stála na stole. U stolu seděl muž a psal na zažloutlé listy papíru. Celé okolí souznělo s jeho prací. Pero šeptalo slova, která zrovna psalo a plulo po papíře jako rybka chycená do malé skleničky s vodou. Muž zamračeně hlídal jeho hrot. Zapomněl na svět kolem něj. Nyní se snažil slovy lapit jeho vlastní svět. Psal o bídě a smrti tak lehce a něžně, jako by psal o ženě, kterou miloval. Posílal do jejich náručí postavy, jež se mu zrodily v hlavě. Smrt je objímala svými perutěmi jako starostlivá labutí matka. Spisovatel psal, jak mu myšlenky plynuly. Přísný plamen svíce se zakomíhal. Celá místnost se proměnila v loď katedrály a svíce sloužila zádušní mši. Svit Luny procházel oknem, které se protáhlo. Spisovatel usnul. Zatímco jeho hlava klesla na popsané papíry, jeho duše se začala ocitat ve snech....

autor: Mirjam Tydlitátová

autor: Mirjam Tydlitátová

Hlavní lodí chrámu se ozývaly spisovatelovy rozpačité krůčky, jak se rozhlížel, kde je. Tu svit Luny rozbil okno a plnou silou si prostorem prorazil cestu až k podlaze a tam vytvořil zvláštní tvar. Spisovatel se opatrně přemístil do stínu jednoho ze sloupů podepírající klenbu a pozoroval tvar přibývající na určitosti. „Kůň,“ pomyslel si. Stříbrné stvoření nebylo koněm, nýbrž jednorožcem. Jednorožec se rozpohyboval. Nebyl to běh, spíše takové mihotavé poblikávání z místa na místo. Ve stínech se vůbec nevyskytoval a jen se cele mihl ve světlech vržených okny dovnitř až náhle stál před stínem, ve kterém se skrýval spisovatel. Vypadal, jako socha, která byla na tom místě celé věky. Natáhl ruku k ušlechtilé hlavě. Fascinovaně hleděl do černých očí orámovaných dlouhými řasami. Ty oči byly jako hluboká jezera, vyzývající k činům. Zatímco hladil hedvábný nos, osmělil se a vyšel ze stínu. Tu jej napadla bláhová myšlenka. Vysedl na jednorožce a ten tryskem vyrazil zpět. Na místě, kde se zhmotnil vzepjal nohy přední, odrazil se zadníma a vyskočil z rozbitého okna. Spisovatel cítil, jak se jednorožec odpoutal od země a letěl volným prostorem. Chladný vítr se zabořil neviditelnými prsty do spisovatelových vlasů, ale jednorožci se nepohnul jediný pramen hřívy. Náhle se k jezdci seběhla světélka z nebes a začala doprovázet jednorožce na své pouti. Byly to hvězdy — ryby, které místo ploutví měly perutě. Ticho bylo ohlušující, ale jen do momentu, než se všichni přiblížili k stříbřité Luně. Z dáli bylo slyšet zpěv a šepoty psacích per. Spisovatel začal rozpoznávat slova. Slova básní, které nepsali známí i neznámí básníci, Slova, jež zrovna někomu přilétla na jazyk, nebo je tahal z hloubi srdce, Slova, která ještě nebyla napsána ani slyšena, Slova, která možná nikdo nikdy neuslyší. Hvězdy — ryby se rozprchly a jednorožec přistál na ploše měsíce. Spisovatel sesedl a nohama se dotkl Luny. Každý jeho krok zněl jako, když někdo obrací list stránky velice staré knihy. Sehnul se a viděl miliardy slov napsaných stříbrem. Když se ale snažil kterékoliv z nich přečíst roztočila se mu Luna pod nohama. Všude to vonělo květinami. Spisovatel cítil lehkost a pak...

...se probudil. Na tváři měl obtisknutou poslední větu, kterou napsal, než usnul. „Poslední cesta básníků, je cesta na Lunu.“


Cesta na Lunu - Modrá


Autor: Mirjam Tydlitátová | sobota 20.12.2008 13:00 | karma článku: 20.69 | přečteno: 5625x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Homo Academicus – Josef Jařab

Josef Jařab je český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a bývalý senátor. Osobitý dokumentární portrét prof. Josefa Jařaba, prvního svobodně zvoleného rektora v Československu po sametové revoluci v roce 1989

18.6.2019 v 20:14 | Karma článku: 5.23 | Přečteno: 84 |

Eva Šamánková

Cestující - nechtěný poutník Německých říšských drah

Židovský obchodník jako bludný cestující pendlující vlakem z města do města. S nadějí, vztekem, zmarem i zoufalstvím na cestě za pochopením nepochopitelného. Do jakého cíle nakonec na říšských drahách doputuje?

17.6.2019 v 8:18 | Karma článku: 10.77 | Přečteno: 549 | Diskuse

Lenka Hoffmannová

Lev Nikolajevič Tolstoj o pravdě, násilí a vládě

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 - 1910), ruský spisovatel a filozof, se narodil na malém rodinném statku u průmyslového města Tula asi 150 km jižně od Moskvy. Čtvrtý z pěti dětí studoval právo a jazyky na Kazaňské univerzitě.

16.6.2019 v 9:37 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 326 | Diskuse

Karel Sýkora

Sundáte si ze zad cedulku? ... :-)

Kulturistika je individuální sport, jehož cílem je dosáhnout požadovaného vzhledu těla. Při tom se hodnotí např. mohutnost a vyrýsovanost svalstva – množství podkožního tuku, objem svalové hmoty, hloubka a tvrdost svalů, atd.

14.6.2019 v 19:29 | Karma článku: 7.68 | Přečteno: 255 |

Eva Hauserová

Jak komunisté ničili lidské životy

Před pár měsíci vyšla kniha nazvaná Láska v exilu 1949-1950, která autenticky zachycuje osudy dvou mladých protagonistů a jejich blízkých, nucených emigrovat po nástupu komunistů k moci.

13.6.2019 v 10:22 | Karma článku: 22.33 | Přečteno: 787 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3996
Jsem Rytířka Řádu krásného slova. Ráda píšu, kreslím, čtu(např. Terryho Pratchetta), jím. Řadím se mezi lidi, ale neopovrhuji zvířaty, upíry, vlkodlaky, mimozemšťany, personifikacemi...

Najdete na iDNES.cz