Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podzim

23. 09. 2008 14:48:51
„To je zvláštní,“ řekl si potichu Jonáš a posadil se na lavičku, která skýtala výhled na řeku. Na zemi leželo několik slupek od pistácií. Podzim přišel nečekaně.

Jonáš vzpomínal, co se událo před rokem. Přesně na tomto místě poprvé uviděl Kateřinu. Minula ho po cestě a on si jí hned všimnul. Nebyla krásná, jen jakoby byla stvořena pro takové počasí. Zachumlaná do kabátu, rusé vlasy, někam spěchala. Nyní měl zase ten pocit, že ji uvidí. Ledový vítr prohánějící se pod těžkými mračny mu rozfoukal jiskru vzpomínky. Labutě schovávaly své hlavy na dlouhých šíjích pod vodu a ještě zelená stébla trávy už nesla pár lístků spadaných ze stromů.

Jonáš se snažil rozvzpomenout na ty chvíle, kdy bezejmennou slečnu, kterou si pro sebe nazval Kateřinou, viděl. Bylo to minulý podzim, několikrát. Nesnažil se ji sledovat. Ani teď sem nešel, protože by doufal, že ji znovu uvidí. Chodil na toto místo každý týden, jak bylo jeho zvykem, loupal si pistácie a skládal básničky, které pak zapisoval do malé knížečky, kterých měl doma několik, každou zasvěcenou jinému tématu. V této knížce mu zbývala poslední stránka a on se rozhodl, že napíše o Kateřině. Hledal inspiraci ve větvích stromů i v šumění řeky. Padal na něj smutek.

Když tu náhle uviděl v dálce postavu přicházející po vydupané pěšině. Zatajil dech a napínal zrak. Ano, byla to Kateřina. Pamatoval si ji, i když mnohé rysy na ní ho znovu udivily. Ten nos by asi nemohla mít kdejaká modelka ani ty tenké červené rty. Kývnul jí na pozdrav a ona odpověděla mírným úsměvem. Málem ho minula, ale tu se zastavila.

Podzim

„Neznáme se odněkud?“ Zeptala se. Měla zastřený hlas, který vzbuzoval představu violoncella.

Jonáš váhavě přikývl.

„Vídal jsem vás, jak jste tudy chodila minulý podzim.“

V očích se jí blesklo. Když jí Jonáš uvolnil místo na lavičce, posadila se vedle něj a zpozorovala knížku básniček v černé vazbě.

„Co čtete?“

„Oh, to jsou mé básně, píšu je, už mi chybí jen poslední stránka, na kterou bych chtěl napsat píseň o Vás.“

Dívka se rozesmála. Pak opět zvážněla. Bylo to zvláštní pozorovat, jak její nálada se měnila velice rychle. Nastavila bílou dlaň s dlouhými hubenými prsty a čekala na to, až jí Jonáš vydá knížku, pak ji hbitě otevřela na náhodné stránce a zahloubala se do knížky. Jonáš se díval, jak se její oči pohybují po verších. Po dvou básních se podívala na titulní stranu, kde Jonáš kdysi napsal téma básní. Obličej se jí zase rychle rozzářil.

„Vždyť jste o mně už napsal,“ řekla nadšeně. Jonáš se podivil a otázal se, kterou báseň myslí. Zvážněla. Jonáš si zběžně prohlédl básně, které si prohlížela. První pojednávala o jeho měsíci lásky – říjnu. Druhá o rudých listech javorů, planoucích v lesích.

Hleděla na něj hnědýma očima a zatřásla ohnivou hřívou:

„Ne ne, já se vám nepředstavím, na to budete muset přijít sám, kdo jsem.“

Zvedla se a odkráčela po cestičce z dohledu. Jonáš chvíli hleděl na pistácie a pak si znovu otevřel knížku na titulní stránce.

„Podzim,“ četl.

„To je zvláštní...“

Autor: Mirjam Tydlitátová | úterý 23.9.2008 14:48 | karma článku: 23.85 | přečteno: 3495x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

M.Ř.S.

Za ty dvě noci na které nezapomenu, za vůni Tvých vlasů a doteky které hřály jako letní slunce......

20.11.2017 v 1:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Gabriela Onderková

Na existenciální notečkú...

aneb Inspirováno mými literárními mistry..... poznáte kterými? Jako učitelka literatury musím někoho zkoušet i v době existenciální krize :-)

19.11.2017 v 17:26 | Karma článku: 5.35 | Přečteno: 128 | Diskuse

Marek Ryšánek

Sláva a uznání?

komu by se nelíbilo být ctěn, být známý a populární. To je přirozená lidská potřeba. Každému z nás dělá dobře, když je u lidí v úctě. Je v pořádku, když je to důsledek toho, že něco smysluplného vykonal,

19.11.2017 v 17:20 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 111 | Diskuse

Dita Jarošová

Sranda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí!

Když je jednomu či kolektivu nejhůře, uchýlí se k humoru. Máme v tom vybudovanou tradici, Hašek, Šabach, Škvorecký, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem, Svěrák s Uhlířem jsou jen pouhou namátkou výčtu české legrace.

19.11.2017 v 11:14 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 456 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 14.70 | Přečteno: 631 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3986
Jsem Rytířka Řádu krásného slova. Ráda píšu, kreslím, čtu(např. Terryho Pratchetta), jím. Řadím se mezi lidi, ale neopovrhuji zvířaty, upíry, vlkodlaky, mimozemšťany, personifikacemi...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.